Skotsko - Edinburgh

Do Edinburghu vyrážíme opět z London Victoria Bus Station a opět s dopravcem Megabus. Je vtipné, že cesta Londýn-Edinburgh, která trvá cca 9 hodin mě stojí méně než cesta Gomshall-Londýn, která trvá něco málo přes hodinu.

Nejedeme do Edinburghu přímo, ale stavíme ještě v Sheffieldu, Newcastlu, Glasgow a dalších městech. Cesta ubíhá poklidně až do Newcastlu, kde nastoupí opilý mladíci a s nimi i jeden starší prapodivný chlapík. Jsou v bujaré náladě, takže vzbudí celý autobus a i Péťu, která na ně hází ty nejdrsnější pohledy co umí! :D Ožralové si z toho, ale nic nedělají a poukazujou na to, že pobuda nemá lístek. Do akce nastupují řidiči busu a chlápka žádají, aby opustil bus, což on po chvíli učiní. Teda až poté co mu pohrozili, že na něj zavolají policii :) Poté co ho vyvedou začnou mlaďasové zpívat nějaké ožralecké písničky, takže tentokrát přijdou řidiči ukázňovat je. Naštěstí za chvíli vytuhnou a my tak můžeme v poklidu dojet do hlavního města Skotska.

Na busové nádraží přijíždíme v půl osmé ráno, takže město se teprve probouzí k životu. V hale posbíráme různé brožury, jak o Edinburgu tak o zbytku země, kam se chystáme. 

Káva na probuzení

První místo kam se vydáváme je kopec-Calton Hill. Přirovnal bych to k pražskému Petřínu, i když tenhle kopec je asi o něco menší. Je z něj ale stejně pěkný výhled na celé město. Na vrcholu Caltonu je pár staveb, např.: National Monument - nedokončená imitace Pantheonu, věnovaná britským vojákům, kteří padli v napoleonských válkách. Také Nelsonův monument, věnovaný hrdinovi z bitvy u Trafalgaru. Dále také monument filozofa Dugalda Stewarda, City Observatory – astronomická observatoř a mnoho dalších monumentů. Z jedné strany kopce fotíme město, leč je zataženo a dokonce i lehce prší, takže viditelnost je velice špatná a fotky mizerné, což mě mrzí, protože na netu jsem viděl fotky za krásného počasí a ten výhled na město je parádní! Vidíme taky na hory kousek za městem, na vrcholcích stále leží sníh, tak si říkáme, jak asi bude vypadat náš středeční výstup na Ben Nevis!

Výhled z Calton Hill na zasněžené hory 

Z kopce se vydáváme směrem na historického centra a na hrad. V Edinburghu je pěkné, že vše důležité je poblíž, takže se člověk moc nenalítá. Město mi připomíná Prahu, Calton Hill je jako Petřín, Edinburský hrad je také na kopci nad městem, akorát město pod ním neprotíná řeka, ale železnice a stanice Waverly. 

Jdeme na hrad a je ještě brzy ráno, takže všechny obchůdky se suvenýry jsou ještě zavřené a i restaurace se teprve připravují na příval hostů. Jelikož je zima, tak se zahříváme kávou ve Starbucks. Kavárna leží u Royal Mile-cesta, která vede od hradu k Hollyrood Palace. Před hradem navštěvujeme ještě Camera Obscura-World of Illusion.

Po anglické stravě hrozně rostu!

Který je originál??

 Jeví se to jako skvělý tah, protože vstupenka do světa optických klamů a dalších zajímavých a hlavně zábavných věcí je na celý den a také si zde do malého kumbálku můžeme odložit svoje zavazadla! Navíc jsme zde uplatnili kartičku ze školy, takže máme slevu jako studenti. Jak Camera Obscura funguje a k čemu se dříve používala se můžete dočíst zde . Zde se bavíme asi 2 hodiny, blíží se však poledne a ve 13 hodin chceme stihnout výstřel z děla na Edinburském hradu, takže Cameru opouštíme a pádíme se najíst do Mekáče. Poté už konečně vstupujeme do hradu za cca 15 liber, studentská kartička nám tu není nic platná..Což bych ještě skousl, ale co mě rozesmutní je fakt, že z děla se střílí každý den, kromě neděle! A to je právně dnes, takže žádný One o´Clock Gun se konat nebude.

Výhled z nádvoří hradu

Jen mi dudáčku hrej :))

 Naštěstí hrad nabízí mnoho další zábavy. K vidění je zde třeba výstava Národní válečné muzeum Skotska, muzeum regimentu a spoustu další válečné tématiky. Je zde také Kaple sv. Margaret-jedna z nejstarších staveb Edinburgu vůbec. A také nemohu zapomenout na korunovační klenoty, které jsou k vidění za tlustým bezpečnostním sklem v místnosti, která díky dveřím připomíná spíše trezor centrální banky!

Po prohlídce hradu se přesunujem do Národního muzea Skotska. Hned u vstupu narážíme na formuli Jackieho Stewarta, skotského závodníka, který získal 3x titul mistra světa v F1. Péťa už je trochu vyčerpaná, tak si odfrkne na lavičce a já muzeum procházím sám.

 Je zde vše od skotské minulosti až po současnost, opět vše hezky zpracované a naaranžované. A opět zadarmo! Doufám, že volné vstupy do muzeí dorazí také někdy do České republiky, není třeba se inspirovat jen západními cenami. Informace, vědomosti a poznání by mělo být přístupné všem, kteří o to stojí.Z muzea se vracíme do Camery a užíváme si zábavy v této atrakci.

Obchody se suvenýry

Odsud se vydáváme zpět na hotel, který je ve čtvrti Leith. Cesta je pohodová, protože se jde pořád rovně podél hlavní ulice a pak jen zabočit doprava. Chceme ušetřit, takže do hotelu se přesunujeme pěšky. Trvá nám to asi 30 minut, což vůbec není špatné. Po příchodu se nás ujímá recepční, který nás odvede do pokoje a ukáže nám ho. Jaká změna oproti Manchesteru, Birminghamu a Cardifu-pokoj je nově zařízený, čistý a i chování recepčního a to za cenu jen 14liber za noc pro jednoho, což je i bezkonkurečně nejlevnější ubytování, co jsme zatím v UK měli.

Jelikož jsme zmrzlí, tak se zahříváme čajem a též občerstvujeme jídlem, které jsme si koupili po cestě domů v Tescu. Necháme taky odpočinout uťapané nohy, za celý den chození po městě opravdu dostaly zabrat. Po načerpání sil se rozhodujeme, že se půjdem kouknout k moři, které by mělo být, co by kamenem dohodil. Mapku necháme na pokoji, což se posléze jeví jako chyba, jelikož cesta přímo k moři, kterou chci jít já, se Pétě nezdá a chce jít doprava, což se nejeví jako dobrý nápad pro změnu mě. Nakonec se Petruška uraženě vydá cestou, kterou jsem původně navrhoval já. Jenže ta vypadá strašně, všude okolo bordel, lampy nesvítí, samé skladovací prostory-prostě průmyslová zóna. Jelikož bych nerad skončil nasekanej někde u ledu v bedně s makrelama, tak jí radši přemluvím a vydáváme se její trasou :) Ta je ovšem jen o trochu méně strašidelnější než ta, kterou jsme chtěli jít původně. Je vtipné, jak rychle nám i přes únavu kmitají nožky :D! Ve finále stejně jachtu nenajdeme a vracíme se radši na pokoj. Usínáme a doufáme, že i další den bude tak pěkný jako ten dnešní v Edinburghu.